Nešvary v ezoterických kruzích
Připadá mi, že dřív bývala naše společenská síť Nová země láskyplnější.
V poslední době nabývám dojmu, že se tady hodně staví na odiv to, jak má každý všechno vyřešené, žije v lásce a harmonii, nic špatného neexistuje a pokud ano, je to tím, že dotyční blbě myslí, resp. že si to sami dobrovolně zvolili (a jestli si na to nevzpomínají, tak si to vybrali ještě před narozením).
Tato fakta jsou do určité míry pravda, ovšem jako každá se dají zneužít (většinou je motivací snaha o získání větší moci a tím načerpání energie do vlastních zdrojů). Vycházejí z laciných pouček v povrchních publikacích americké provenience, kde se papouškuje stále jedno a to samé.
Napadá mě, pročpak jich vychází tolik a již dlouhou řadu let? Aby nám znovu a znovu připomínaly, jak je to snadné a prosté, a my jsme úplně pitomí, že to pořád nechápeme? Vždyť kdyby to bylo tak snadné, tak už třeba od dob Andrewa Carnegieho či Napoleona Hilla (cca třicátá léta minulého století) jsme vysmátí, a další "předtrávené čtení" (Reader´s Digest :-))) by přece nebylo zapotřebí!
Někdy po přečtení některých příspěvků si připadám jako zmlácený pes. Teda já ne, tři roky působení na NZ mě otužily :-))) natolik, že si osobně beru jenom to, co mě může posunout blíž ke světlu.
Leč dokážu se vcítit do kůže těch, kterých se to týká. Někdy je na ně reagováno, jako by byli zlobivá děcka, která je třeba vyplísnit, aby zase byly hodné a "prosperovaly". Nakonec se těmto "radám" nasadí koruna v podobě doporučení, aby hlavně "byli sami sebou" - leč právě proto, že jsou takoví, jací jsou, a dělají to nejlepší, co je v současné době v jejich silách, a že se otevřeně a upřímně přiznali ke svým nedostatkům ve víře, že jim bude pomoženo, je jim vyprášen kožich.
Co kdybychom se přestali předhánět v tom, co kdo máme zvládnuté a vyřešené a vyčištěné, a místo toho energii směřovali k tomu, abychom druhým vysvětlili, JAK jsme to dokázali a CO přesně nám fungovalo? Nejlépe na vlastních konkrétních prožitcích a situacích. Jistě, k tomu je potřeba otevřít se a ukázat vlastní zranitelnost, což je asi pro mnohé obtížné.
Ale není právě toto pro nás všechny lepší cesta k sebepoznání, než odsuzování a z toho pramenící soupeření o sílu a moc, kdo je lepší, úspěšnější, zdravější, bohatší, harmoničtější?
(c) Ivana Muková 2010