Nemám ráda lidi
Nemám ráda lidi; nemám ráda lidi jako celek. Samozřejmě že to není tak, že bych neměla ráda nikoho, ale všechny lidi prostě ráda nemám. Už jsem si to dokázala přiznat.
Mám radši zvířata. Třeba dokážu bez lhaní říct, že mám ráda třeba psy. Od těch kapesních a gaučových povalečů, až po dobrmany, vlčáky, tzv. prasopsy i laboratorní psy...
Od zvířat se například nedočkáte podrazu nebo zrady. Jejich chování se dá odhadnout, nejsou nevypočitatelní, což se u lidí říct nedá; někteří jsou schopní druhému do očí povídat slůvka sladká jako med, a jakmile se otočíte, vrazí vám kudlu mezi lopatky.
Zvířata také nezabíjejí, netýrají a netrápí jen tak pro zábavu a potěšení jako lidé, a - pokud nejsou nemocní - už v žádném případě nevraždí příslušníky svého druhu. Ani po nich nezůstávají miliony mrtvých stejného živočisného druhu, což na bojištích člověka zůstává...
A zvířata si taky neberou a nehromadí víc, než kolik potřebují, na rozdíl od lidí, kteří jsou schopni zničit tuny potravin nebo spálit tuny oblečení, jenom proto, že za ně nedostanou tolik, kolik by si přáli, resp. že nebyly procleny a kopírují bez povolení jakési "značky". A přitom miliony jejich bratrů a sester hladoví a nemají co na sebe.
Ne, skutečně nemohu říci, že bych měla ráda lidi, ani osobní, ani "bezpodmínečnou" láskou. Když už, tak láskou podmínečnou; kdo je podrazák, kdo se vozí na hřbetě druhých, nebo komu činí potěšení druhé trápit, ráda zkrátka mít nedokážu.
Ale na druhou stranu mě napadá, že pokud se mi podaří nakonec lidi ráda mít, i bezpodmínečně, přijmu tím odvrácenou stranu od Otce-Stvořitele, přijmu tím Satana.
Komentáře v mém blogu na NZ: http://novazeme.ning.com/profiles/blogs/nemam-rada-lidi