Komu prospívá milovat bezpodmínečně?
Ale copak bezpodmínečná láska může skutečně být „bezpodmínečnou“, když bezpodmínečnost sama je zároveň absolutní podmínkou? Mnozí se buzerují "bezpodmínkou" a zlobí se na sebe, že jim to nejde... Tolerance ano, ale ona bezpodmínečná láska vlastně popírá svobodnou vůli, osobní preference. A také brání osvojení si volby v dualitě a přijetí zodpovědnosti jejích následků, kterou jsme si sem přišli procvičovat. Není nakonec koncept té jakési člověku nedosažitelné „bezpodmínečné lásky“ dílem odvrácené strany?
Mnoho duchovních lidí se důvěrným vztahům raději vyhýbá, povyšuje celibát a samotu na něco vyššího, než v čem běžně žijí „lidská zvířátka“. Taky se snáz bezpodmínečně miluje pes, kočka apod. než partner, který nám mnohdy brutálně nastavuje zrcadlo. Možná také nenašli nikoho, koho by „mohli“ milovat „bezpodmínečně“. Napadá mě, že možná proto je tolik lidí na duchovní cestě bez partnera – nevědomky tak unikají před řešením náročných úkolů, s nimiž si nevědí rady.
Láska mezi dvěma lidmi je stav, kdy je nám s tím druhým dobře, a tak s ním chceme být. Pokud se vztah stane závislostí, pak je to zcela naopak: nepřítomnost partnera ho deptá a má pocit, že bez něj nežije, nikoli že je mu dobře, když s ním je.
Oblíbený je také koncept „karmických vztahů", což bývá zástěrka, aby se s něčím nemuselo nic dělat. Všechno jde smést se stolu s tím, že "to je karma, s tím se nedá nic dělat" – přičemž se tím myslí, že s tím v podstatě nic dělat nechce.
Mnozí také nemají jasno v tom, kde je hranice mezi láskou k bližnímu svému a láskou sama k sobě. Hlavně milovat!!! hlásají. A domnívají se, že je v pořádku nechat si ubližovat, hlavně že milují (za což se jim načítají bonusové bodíky v nebi :-), a to i za cenu, že jsou nevěrní tomu, co cítí, čímž vlastně sami sebe zrazují a ubližují si. „Miluj bližního svého jako sebe sama“ je třeba chápat i obráceně, tedy „Miluj sebe sama tak, jak miluješ svého bližního.“
Když s někým nesouhlasím, nebo se mi nelíbí, co dělá, neznamená to, že ho „nemiluji“. Nebo se do lásky je třeba nutit, protože „milovat“ je (duchovně) správné? Ne, je zapotřebí jen bezpodmínečná láska nejenom k druhým, ale i k sobě, protože ta nám pomáhá vymezit osobní hranice a nevydává nás těm bez skrupulí na pospas.
Žít bezpodmínečnou lásku jde pouze ve světě čistých bytostí, nezraněných, bez postraních úmyslů. Což v dnešním světě možné není. Jinak by z toho mohl také vyjít takový paskvil, jako že bychom s bezpodmínečnou láskou přihlíželi třeba znásilňování dítěte (a žehnali násilníkovi, že ho milujeme i přesto, že druhému ubližuje, a alibisticky sváděli vinu na to dítě, že má, co chtělo, protože si to karmicky zasloužilo), a tak podobně.
Ale bezpodmínečná Láska není slepá a bezmocná, ani zcela rezistentní vůči zlu a špatnostem. Nic jí nebrání v tom, aby jenom mlčky přihlížela a nezasáhla. V uvedeném příkladě by tím chránila a milovala bližního svého (dítě), i sebe sama – tím, že si vystavěla hranice a nehodlá trpět bezpráví a násilí.
Možná bezpodmínečná láska odděluje člověka od jeho činů, rozlišuje bytí od konání. Bezpodmínečná láska je láska k osobě, k její Božské esenci, nikoli k tomu, co dělá. Milovat druhého proto, že je tady se mnou, nikoli za to, co dělá nebo naopak nedělá, jak se chová a co ve mně vyvolává. Aby jeho láska nebyla menší ani větší jen proto, že druhý udělá to či neudělá ono – čili že nebude ničím podmíněná.
Bezpodmínečná láska znamená, že prostě miluju a neptám se proč. Ten, kdo opravdu miluje bezpodmínečně, je tím, kdo má pochopení, soucit, vřelost, otevřené srdce, rozumí a odpustí třeba i vrahovi dítěte.
Bez podmínek lze milovat pouze ve stavu klidu a míru, když je člověk v harmonii sám se sebou, neboť v tomto stavu neexistuje potřeba cokoliv hodnotit, a tím pádem je člověk naprosto vyrovnaný i s vrahem, neboť všichni jsme Jedním; a tam patří i ona odvrácená strana, kterou mnozí nechtějí vidět.
(c) Ivana Muková, 2009
https://ivanamukova.estranky.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Díky Ivano...
Díky a reakce na komentáře
(Ivana, 2. 7. 2009 11:43)
Dagmar, děkuji - je spousta věcí, které mnozí berou jako axiomy a nevidí, že si odporují. Připadá mi to jako druh fanatismu...
adhenrietta, mezi láskou v podobě "touha vlastnit" (čili koncept romantické lásky) a mezi láskou Božskou je mnoho odstínů. Ne každá láska, která není "bezpodmínečnou", je vlastnická a žárlivá! Mnozí onou "bezpodmínečnou" láskou jenom kamuflují svoji lenost, lhostejnost a politically correct "nevměšování".
Milujte spíše "podmínečně"!
(Ivana, 2. 7. 2009 11:37)
Co se vybodnout na ten zavádějící až nebezpečný princip tzv. "bezpodmínečné" lásky, která si sama odporuje, neboť má podmínku, že musí být bezpodmínečná :-)) a prostě přestat mít rád lháře, podvodníky, vysávače? Dát jim zkrátka prostor jinde než u sebe.
Cesta od "ždímaček" k těm "normálnějším" :-) vede přes samotu - chvíli trvá, než se vzduch a energetické pole kolem nás vyčistí a přestane přitahovat ždímačky atp.
A naopak milovat "podmínečně": Miluji tě, protože jsi takový, jaká jsi, a snažíš se na své cestě stále přibližovat Bohu. To mi přijde mnohem krásnější, než tolerovat neplechy někoho druhého (který z nás těží), jenom abychom naplňovali nesplnitelný požadavek jakési fantastické "bezpodmínečné lásky!
Hodnocení z pozice ega
(adhenrietta.blog.cz, 20. 6. 2009 16:35)Proto to nemůžeš pochopit.Ego je mé malé já. Bezpodmínečná láska je nad tím. Je to jako by jsi chtěla ve 2 rozměrném prostoru - na papíře vysvětlovat, jak vypadá krychle v pohybu. Je to otázka duchovní cesty jednotlivce, až dospěje do jednoty. Bezpodmínečná láska se týká božství v nás. SAT ČIT ÁNANDA = bytí, vědomí, blaženost = bůh. Člověk to nemůže pochopit, musí se tím stát. V partnerském vztahu z pozice ega milujeme jen lidskou láskou, kde je žárlivost, chtění, touha vlastnit. Když by se dva lidé chtěli milovat, bezpodminečnou láskou, musel by ji každý z nich uskutečnit v sobě. A pak by teprve toho druhého nepotřebovali, protože by naplnění měli v sobě. Proto by toho druhého neomezovali, nežárlili na něj a neměli potřebu ho vlastnit. A v takovém vztahu by byli oba šťastni. Ne proto, že jim to štěstí způsobuje ten druhý, ale proto, že jsou šťastni a naplněni sami v sobě.( Proto i když lidé mluví o lásce, je to jen klam a přetvářka a proto to cítíš jako falešná slova.)Intuitivně cítíš, že je to od skutečné lásky hodně vzdáleno. Toto bude asi další stupeň pokroku lidstva, tak se máme na co těšit.
"Jen" velké poděkování !
(Dagmar, 16. 6. 2009 14:10)Moc ráda čtu Vaše články, jsou jiné, než na ostatních ezoterických stránkách a mluví mi z duše. Pokládáte otázky, které jsem si já netroufla, a tím, že věci pojmenováváte a vytahujete na světlo, mi pomáháte. Inspirujete mně k tomu se taky zastavit,zamyslet se a mít odvahu klást otázky, které jsou v rozporu s tím, co říká většina. Moc Vám děkuji !( a pokračujte prosím !:-) )
není co dodat :-)
(Roman ČERNÝ, 30. 7. 2009 9:32)