Jak se připravit na 21.12.2012
Tak mě napadlo se vás zeptat, jak se připravujete na 21.12.2012, na zimní slunovrat, kdy končí Mayský kalendář?
Připravujete si ekologické bydlení? Děláte zásoby a hledáte alternativy pro případ rozpadu současných struktur (obchody, elektřina, rozvod vody atd.)?
Nebo jen tak čekáte, co se to vlastně bude dít?
Že se automaticky přenesete do jiného rozměru a budete pokračovat v životě jako dřív?
Pracujete na sobě, čistíte bloky bránící vám dostat se blíž k sobě a k Lásce, učíte se toleranci, úctě a pokoře?
Nebo děláte, že se nic nestane v přesvědčení, že transformace a fenomém roku 2012 je jenom hoax? :-)
Tady je pár návrhů - a nezapomeňte, že to děláte především kvůli sobě, nikoli kvůli nějaké uzávěrce :-)
1) stávat se tím nejlepším, co ve mně je;
2) nalaďovat se na nové energie dopadající z kosmu (v meditaci, v modlitbě) a dovolit jim, aby k nám promlouvaly (intuicí);
3) probouzet se do reality, neobelhávat se iluzemi;
4) vyléčit vztah k sobě a k Bohu;
5) nechat druhé, aby o svém osudu a životě rozhodovali sami - tj. dovolit jim být sami sebou, a rovněž sami sebou být;
6) pracovat na uzdravení následků prožitých traumat (osobních i společenských);
7) nenechat se rozházet druhými (opakovat jako Ježíš "Jsem, kdo jsem");
8) vzdát se řízení svého života (což je dosti těžké a náročné :-) - obrátit se do svého nitra a naslouchat Božímu vedení, čili vzdát se (tj. odevzdat se) tomu, čím jsem.
(c) Ivana Muková 2009, https://ivanamukova.estranky.cz
Komentáře
Přehled komentářů
1) „usilovat a učit se“ – a to není snahou stávat se tím nejlepším, čeho jsme schopni? Nepokládám to za opbelhávání se; obelhávání je, když někdo tvrdí, že nemá žádné chyby.
2) “Mohu se naladit jen na to co je mi vlastní“ – pokud by člověk nebyl schopen přijímat nic nového, nemohl by se nijak vyvíjet, ani učit.
„je nutné jít a usilovat o vzestup“ – a co člověka nutí, když ne podněty, které svým dopadem ovlivňují jeho nitro?
4) “jít cestou poznání Boha“ – totéž mám na mysli slovy „vyléčit svůj vztah“, tj. poznat, jaký ten druhý doopravdy je.
6) “Napřed se musím "vyléčit" sám“ – vnímám to stejně, jen jsem to vyjádřila slovy pracovat na uzdravení následků prožitých traumat.
7) Myslela jsem nenechat se stáhnout názory druhých. „Je nutné situace kolem sebe využít k učení se“ – totéž říkám v bodě 2), kde mi však odporujete, že “Mohu se naladit jen na to co je mi vlastní“.
8) Mám na mysli skutečnou pokoru; a ta s pasivitou a slepou odevzdaností nemá nic společného.
„ukázat sobě i Bohu, že jsem hoden toho být zván jeho výtvorem.“ – s odpuštěním, ale to mi přijde dost šílené. Jak mám někomu (natož dokonce svému Stvořiteli)dokázat či ukázat, že jsem hodna toho, že mě stvořil? Jak se to dělá, aby člověk dosáhl toho, že je hoden života, který mu Bůh dal? Naplňuje mě to úzkostí a hrůzou: co když se mi nepodaří naplnit jeho očekávání, co když mu nedokážu ukázat, že jsem hodna být jeho výtvorem???
Komentář k vašim 8 bodům
(Antonín Mareš, 16. 10. 2009 17:05)
1. Jde o nesmysl. Je nutné se usilovat a učit se. Obelhávání v tom, že jsem nejlepší co mám je nesmysl.
2. Mohu se naladit jen na to co je mi vlastní, tedy mohu se vyladit jen na vibrace, které mám já sám. Zde opět platí, že je nutné jít a usilovat o vzestup (viz princip duše vědomé).
3. Souhlas
4. Nesmysl. Je nutno jít cestou poznání Boha a Božích sil. S "léčením" to nemá co činit.
5. Souhlas
6. Nesmysl. Jak můžu na něčem pracovat, když jsem sám "nemocen". Napřed se musím "vyléčit" sám, to jest zvednout sama sebe pomocí uční se.
7. To je naprosto chybné. Je nutné situace kolem sebe využít k učení se sebe sama.
8. Totální nesmysl. Naopak je nutné ukázat sobě i Bohu, že jsem hoden toho být zván jeho výtvorem. Duše vědomá je tím, co nás činní jeho dětmi. Usilujme tedy o její rozvinutí a rozhodně zahoďme pasivitu.
Pro zájemce: www.cesta-poznani.estranky.cz
A.M.
Komentář ke komentářům A.M.
(Ivana Muková, 1. 11. 2009 6:25)